1924 až 1945

Sport a zvláště fotbal neboli kopaná byl, je a doufejme, že dlouho bude důležitou a významnou součástí života obyvatel Slivence. Prvé zmínky o kopané v Praze jsou z doby před přibližně 120 lety, tedy okolo roku 1891. Třicet let poté se našli nadšenci pro tento sport i ve Slivenci. Byli to většinou mladíci, kteří v té době navštěvovali zápasy v kopané v Praze, Hlubočepích a na Zlíchově. Protože ve Slivenci mimo koulení kuželek jiná zábava nebyla, založili v naší obci kopanou a dochovaný zápis nám uvádí datum založení 28.7.1924.

První ustavující schůze S.K. Slivenec se konala v srpnu 1924 v místnosti pana Kasalického za účasti 17 členů. Dne 13. září téhož roku zúčastnilo se členské schůze již 32 členů. Tím byl zájem podchycen a máme v zápise prvou zmínku o zápase, který se uskutečnil v Radotíně na hřišti Rudé Hvězdy, dne 14. září proti SK Vonoklasy s dovětkem, že tamní klub zapůjčuje hřiště zdarma. Předzápas obstaraly reservy, jak se tehdy říkalo dnešním B mužstvům.

U kolébky Slivenecké kopané byli tito obyvatelé naší obce: Havlíček Fr., Volf A., Volf Jos., Věchtík R., Ledvina A., Vaniš Fr., Dvořák Jos., Vančura V., Vácha V., Majer F., Studecký F., Jestřábek j., Červenka J., Görgl J., Kloubek B., Lebeda Jar., Žemlička J., Žemlička Fr., Žemlička A., Blažek J., Zápotocký J., Zápotocký A., Červenka K., Havlíček V., Novotná V., Novák J., Šarboch V., Volf Jan, Čepička V., Šimáček J., Kolín Fr., Ryska V., Bezchleba V., Holeček J., Buňat J., Černý K., Liška O., Stejskal V., Beran Fr., Prchal K., Krahulec K., Najman Fr., Fiala B., Lebeda V., Liška J., Najman K., Křepela F., Žilina Jan, Žilina V.- šéf. Hruška K., Hruška A., Plecitý Fr.,Müler Jos., Šimáček Jan, Kasalický V., Pašek Jan, Větrovský Jos., Král V., Blažek Fr., Skalický Jan, Vyhnálek Fr., Skalický B., Vácha K., Koutný K., Krotil F., Procházka B., Zícha V., Zích Jan,, Poc St., Kloubek J., Půlkrábek K., Mareda F., Machač St., Kožíšek F., Zdeněk F., Beránek Fr., Brjcha Zd., Reišner R., Eichler K., Hroch J., Fišer J., Šmejkal K., Suk M., Kohn H., Dlouhý J., Loučka J., Sýkora Jan, Vorlíček Jar. Tato jména možná nejsou všechna, neboť zápisy z té doby se nedochovaly a lidská paměť není dokonalá.

 

V neděli 21. září 1924 došlo k otevření hřiště ve Slivenci, kde hostovalo mužstvo Rudé Hvězdy Radotín. Před zápasem obdrželi hosté kytici se stuhou a čestný výkop provedl pozdější tajemník obce Josef Soukup. K samotnému zápasu se usnesli tehdejší členové výboru vzít hudbu kapelníka Boubína z Kosoře a s průvodem jít na hřiště. Po zápase, jehož výsledek není znám se konala taneční zábava a koulely se kuželky o peněžité ceny. V roce založení bylo sehráno 8 zápasů s těmito kluby: R.H. Radotín, Vonoklasy, Řeporyje, Libuš, Záběhlice, Zbraslav, Hlubočepy a Strašnice. V jednom z prvních protokolů jest zajímavý návrh jednoho člena, který doporučuje, aby člen, který opustí schůzi a jde hrát v karty zaplatil pokutu 5,- Kč. Dále pak doporučuje, kdo bude při tréninku přistižen, že kouří, zaplatí 4,- Kč pokuty. Druhá valná hromada se konala 18. ledna 1925 za účasti 39 členů. Zpráva matrikáře říká, že počet členů stoupl na 60. Mezi zakládajícími členy se stokorunovým vkladem jsou uvedeny: Skupina zemědělských dělníků, politická organizace strany Komunistické, sbor dobrovolných hasičů a vzájemně se podporující spolek Svornost.

První ples se konal 1. února 1925 s výtěžkem 947,91 Kč. V roce 1925 byl Slivenec zařazen do mistrovství 4. třídy a utkal se s kluby: Český Lev Kralupy, Viktorie Kolín, Viktorie Bubeneč, Admira Praha, R.H. Vyšehrad, Číšnický S.K. a Úředníky Vinohrady. Dne 31. května roku 1925 bylo otevřeno druhé hřiště na pozemku pana Winternitze za Slavíkovou zahradou. Soupeřem byl S.K.Zlíchov, který v upomínku obdržel vlajku. Protektorem byl pan Josef Dlouhý, kterému byla předána kytice se stuhou. V srpnu stejného roku byly vydány první klubové odznaky. V roce 1925 sehrál S.K.Slivenec 36 zápasů. Jak se umístil v mistrovské soutěži není známo.

Rok 1926 byl zahájen valnou hromadou, na které bylo doporučeno založení dorostu. V protokolech z téže doby se vyskytují stížnosti na špatně upravený povrch hřiště. Bylo usneseno, že každý člen jest povinen v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne pracovat na hřišti. Čili nic nového pod sluncem, předchůdce pozdějších brigád zde byly již před 80 roky. V tomto roce se v zápise dočítáme, že Václavská zábava nic nevynesla a byl dán návrh, aby se další zábava konala o Sliveneckém posvícení při hudbě plechové a o pěkné hodince, která se tehdy všude na vesnici držela při štrajchu. V roce 1926 měl Slivenec v mistrovství v kopané tyto soupeře: Pletený Újezd, Slavoj Vinohrady, Suchdol, Záběhlice, Vinohrady, Olympie Vršovice, Karlínský Team, Žižkovský S.K. Výsledky byly proměnlivé a nestačily na postup do vyšší třídy.

V roce 1927 byl úspěšným dorost, který porazil bývalou Čafku-Vinohrady, AFK Vršovice, dnešní Bohemians, Břevnovský S.K., Nuselský S.K. V poháru dr. Stránského se probojoval až do finále. V roce 1928 skončila smlouva o pronájmu hřiště. Zápasy se většinou hrály na hřištích soupeřů a tím se stalo, že výsledky byly slabé, návštěvy nedostatečné a příjmy upadaly. Hráči se špatně scházeli, někteří odešli do okolních klubů, a to byl konec S.K. Slivenec.

 

V roce 1931 nastala nová éra kopané ve Slivenci. Ke starým zakládajícím členům, kteří nemohli na kopanou zapomenout, přistoupili mladší a pod hlavičkou AFK se činnost rozjela znovu k životu. U kormidla v čele s předsedou Jindřichem Morsteinem, Havlíčkem Fr., Pecháčkem J., Vršníkem L., Mlsnou V., Slukou R., Šedivým J., Soukupem J., Rybáčkem J., Lesákem J., Rejfířem F., jako členy výboru, nastoupila nová garda hráčů jejichž jména u dnešních pamětníků jsou pojmem a u soupeřů byly postrachem, v dobrém slova smyslu. Jednalo se o tyto občany: Žilina Fr., Vejvoda J., Žemlička A., Kostílek F., Stibůrek K., Mlsna J., Cicvárek Vl., Volf Fr., Houda Mir., Kulíšek Jos., Hájek O., Janovský Fr., Vraný O., Lebeda Zd.,Feřt V., Feřt Jos., Černý V., Volf Jan,Novák Jar., Šaldovský L., Reichl V., Stejskal K., Studecký F., Šedivý V., Cicvárek Jos. a mnoho dalších.

Zápasy se hrály na pozemku zapůjčeném panem Dlouhým. Členů bylo v té době 62 a schůze se konaly v restauraci u Křížů. Klub začínal mistráky v 5 třídě a našimi soupeři byli: Sparta Nučice, Lipanský S.K., S.K.Okrouhlov, Kazín-Mokropsy, Nový Knín, Zbraslav, Vranský S.K. Po skončeném mistrovství se Slivenec umístil na 4. místě. Valná hromada konaná v roce 1933 vzpomenula úmrtí předčasně zesnulého Ant. Žemličky, velmi nadaného hráče. Na tomto ,ístě je nutno připomenout velkou obětavost hráčů i vedoucích, kteří v den svátku naší samostatnosti šli pěšky k zápasu do Suchdola. V tomto roce bylo získáno nové hřiště na pozemku paní Kryštůfkové a pana Kaliny. Na valné hromadě bylo odhlasováno, že každý člen odpracuje na novém hřišti 50 hodin a ne-li, zaplatí za každou neodpracovanou hodinu 1,- Kč.

V mistrovské tabulce na rok 1934 jsme hráli s těmito kluby: Chrášťany, Nebušice, Hagibor, Sparta Žižkov, Čechie 3, Zličín, Zbuzany a Železničáři Praha. AFK obsadil v tabulce 6. místo. S největším počtem sehraných zápasů figurují Volf Jan, Vejvoda Jos., Mlsna Jos., Cicvárek Jos., největší počet gólů vstřelil Ctibůrek K., Mlsna Jos., Janovský Fr., Vejvoda Josef a Žilina František. V zimní sezoně, když se nehrál fotbal, hrálo se pod hlavičkou AFK divadlo, o něž se zasloužil zejména pan Pišvejc. V roce 1934 se hráči utkali v mistrovství s oddíly: Jinočany, Třebonice, Chrášťany, Zličín, Řepy, Litovice, Motol, Stodůlky a Ořech. Pohárových zápasů se pravidelně zúčastňovali v zimě v Hlubočepích a v letních měsících se hrály pohárové soutěže ve Slivenci za účasti Chuchle, Lochkova a Barrandova.

Na valné hromadě v roce 1935 bylo referováno, že ztráta 2 bodů připravila klub AFK Slivenec o postup. Byl pořádán jako každoročně karneval s názvem ,,Zájezd AFK do Afriky“. Afrika však nepomohla pokladníkovi, ten oznámil valnému shromáždění dluh ve výši 8 372,95 Kč, což v těch letech byla částka na pováženou. Upomínka stíhala upomínku, o své peníze se hlásila župa, záložna, sdružení autorů, cukrář p. Kouba z Řeporyj a další. V roce 1936 A mužstvo zaválelo a předseda poděkoval hráčům za postup do vyšší třídy. Sám však pro zaneprázdnění přenechal svoji funkci Fr. Havlíčkovi. Mistrovství bylo zahájeno s kluby: Olympie I, Olympie Žižkov, Meteor 14, Zaměstnanci města Prahy, Kyje, Praha 2, Aero a Radlický Team. Soupeři to byli zvučných jmen a zápasy s nimi nebyly lehké.

Mezi hráči A mužstva, kteří v tomto roce hájili barvy AFK se objevilo jméno Oty Volfa. Bylo mu tenkrát 16 roků, kdy začal hrát za prvé mužstvo. Protokol sepsaný Karlem Černým - učitelem o valné hromadě v roce 1937, nás informuje o hlubokém depresivním stavu oddílu. Časté přesuny a výměny funkcionářů, jejich rezignace, špatná docházka k zápasům a velký tíživý dluh, činily velké starosti tehdejšímu vedení. Není možno přehlédnout úžasnou houževnatost několika jedinců, kteří mimo svých osobních a rodinných starostí si dovedli najit čas a hledali cestu k udržení AFK při životě. Dětské karnevaly, karnevaly pro dospělé, besídky, dětská divadelní představení, divadlo pro dospělé byly přínosem pro klubovou pokladnu mnohem větším než vstupné při zápasech na hřišti. Do čela výboru byl zvolen za předsedu Miloslav Kříž. Starostí neubylo, ale naše kopaná žila dál.

V letech 1937-38 byli nám vylosováni soupeři: Pantok, Řepy, Čecho-Žižkov, Studentský S.K., Atlantic, Vítkov, Union I a Čechie I. Valná hromada v roce 1938 nás ústy svého pokladníka seznamuje se starou bolestí, neutěšenou hospodářskou situací klubu. Trenér nás seznamuje , že A mužstvo se nedostavilo ku 3 mistrovským zápasům a největší porážku, kterou mužstvo za dobu svého trvání utrpělo v poměru 22:0 od Čechoslovanu Žižkov, jelikož nastoupilo pouze v 8 hráčích. A před očima výboru přetrvával stále velký dluh 5 797,70 Kč. Místa předsedy se ujímá Jindřich Šedivý, ale ani jeho starosti s touto funkcí spojené jej dlouho na místě neudržely.

Dne 28. dubna 1938 byl zvolen na předsednické místo nezapomenutelný Karel Müler. V jeho osobě přišel do našich řad někdo, kdo byl velkým přínosem pro tehdejší AFK. Zejména jeho přímost, smysl pro důslednost, svědomitost a zodpovědnost v plnění všech svěřených úkolů, kterými se řídil a bezpodmínečně požadoval od svých spolupracovníků, pozvedl sliveneckou kopanou opět nahoru.

 

V  srpnu roku 1938 podalo štěstí ruku Slivenecké kopané. Jeden z nejúspěšnějších hráčů v historii Československé kopané Josef Bican dostal domovskou příslušnost ve Slivenci. Na oplátku za to sehrála S.K. Slavia Praha, jejímž členem byl „Pepi“ Bican, v kompletní sestavě přátelské utkání s naším AFK Slivenec. Za S.K. Slavia Praha nastoupili: Plánička, Bokšay, Černý, Bouška, Průcha, Nožíř, Kopecký, Horák, Šimůnek, Bican, Bradáč, Vytlačil, co jméno , to eso. S.K. Slavia Praha se v té době honosila titulem finalista Středoevropského poháru. Za AFK Slivenec hráli: Feřtr, Vejvoda, Stejskal, Bejlek K., Feřtr Jar., Žilina Fr., Volf Jan, Lebeda St., Volf O., Cicvárek B., Bartoníček L. Slávia předvedla ukázkový fotbal a před návštěvou 3 000 diváků zvítězila 13:1. Je zde málo místa, aby mohla být popsána ta velká sláva kolem tohoto utkání. A bylo nám hej, pokladník se usmíval. Poplaceny byly všechny dluhy, mužstvo obléknuto a obuto a na valné hromadě hlásí pokladník hotovost 1 921,75 Kč. Františku Havlíčkovi byla předána vlajka s věnováním za obětavou práci pro klub. Sekretář seznamuje členstvo s vylosováním jednokolového mistrovství s oddíly: Litovice, Řepy, Zličín, Jinonice a Slavoj Košíře.

V červenci 1939 odešel navždy z našich řad oblíbený hráč a přítel František Volf, jehož rakev donesli spoluhráči v dresech ku hrobu. Ihned po smutečním obřadu se odjíždělo k mistrovskému zápasu do Litovic. V srpnu téhož roku jsme doprovodili na poslední cestu mladého a nadějného hráče Stanislava Lebedu.

Radostnou zprávu přednesl na valné hromadě roku 1940 kapitán A mužstva O. Volf. Oznamuje, že Slivenec vykopal 2. třídu. V tomto roce začal pracovat ve výboru J. Smolík. Mistrovství na rok 1940/41 se hrálo ve Zbraslavském okrese s těmito oddíly: Chuchle, Radotín B, Hlubočepy, Barrandov, Požáry, Lipany, Mokropsy, Zbraslav, Štěchovice.

 

V roce 1940 vypršel nájem a AFK Slivenec byl opět bez hřiště. Tak jsme se stali kočovnými fotbalisty bez vlastního hřiště a prostředí. Mistrovské zápasy jsme hráli v Braníku, Radotíně, Chuchli, Ořechu, Hlubočepích, Řeporejích, prostě, kde bylo hřiště volné, díky pochopení naší situace spřátelených klubů. Nutno však dodat, že vše se odehrálo v době protektorátu, kdy Německo bylo ve válečném stavu a nám Čechům žádné pohonné látky přidělovány nebyly. K zápasům se chodilo pěšky, v nejlepším případě jezdilo vlaky.

Žádný z tehdejších hráčů nepoznal, co je domácí prostředí. Nedovedeme dnes správně docenit, co lásky v srdcích hráčů muselo být, aby neděli co neděli po dobu 5 let šli hrát kamkoliv. Těžko by se spočítalo, kolik kilometrů za ta léta ušli. Jen oni sami a hrstka věrných fandů, která je každou neděli doprovázela, věděla něco o hladu a žízni, když v té době vše bylo na lístkový příděl. S těžkým srdcem jsme v tomto roce odprodali ohradu z bývalého hřiště, která si vyžádala velké oběti za nichž byla postavena. Větší a zarmucující událostí bylo, že jsme opět sestupovali do 3 třídy, kdy jedna desetina bodu nás připravila o 2 třídu. Přes tyto skutečnosti se výbor spolu s hráči semkl ještě více a pracovalo se a hrálo dál. Po dobu 5 měsíců se však činnost nemohla projevit, vzhledem k výnosu říšského protektora ze dne 20. září roku 1941 jimž byla všechna česká shromáždění včetně sportovních podniků zakázána.

V letech 1941/42 se umístili AFK ve středu mistrovské tabulky mezi kluby Řeporyje, Řepy, Motol, Philips, Ořech, Dušníky, Dobříč. Na valné hromadě v roce 1942 děkuje předseda k. Müler všem hráčům, že dosud klub neopustili a členům výboru za obětavou práci. Výbor byl doplněn V. Králem, J. Hajrovským, Vl. Zikánem, K.Černým st., T.Vlkem, Č. Polákem a pracoval dál.

V roce 1942 byli totálně nasazeni do říše: Cicvárek Vl., Věchtík Jar., Tomšů Vl., Kolín O., bratři Haladové, Ledvina Jan, Volf O., Oves Č., Petrolín V. a mnozí další. Velmi těžko jsme se s nimi loučili, neboť nikde nebyla záruka, že se s nimi setkáme. Nezapomněli na svůj klub a po dobu nasazení byli s námi v písemném styku. V důsledku říší vyhlášeného výjimečného stavu v souvislosti s atentátem na protektora Hendricha byl vydán zákaz sportovního dění včetně schůzí. Poslední schůze z doby okupace jest podchycena v protokolu sepsaným Vl. Zikánem dne 7. října 1942. Kopané jsme však zůstali věrni. Okupanty vydaná nařízení se obcházela jak bylo možno. K. Müler se v tom dobře vyznal. Čekali jsme na dobu osvobození a znali jen jedno – kopanou, která zakázána nebyla. Potíž byla s inventářem, který se rychle opotřebovával a nový nebyl k sehnání. Žádný nedovede doceniti funkci tehdejšího spráce inventáře, zesnulého J. Šimáčka, který v těch nejhorších dobách, kdy nebylo ani dostatek pracích prostředků, dovedl se svojí manželkou zařídit, aby hráči nastupovali v čistých dresech, třeba vyspravovaných. Největší potíž činily kopačky, které se vyspravovaly vším možným.